Co je to explicitní výuka?
Dalo by se to přeložit jako ,,přímá didaktika”. Explicitní didaktika se opírá o vědecké poznatky studií mysli a jejích procesů. V explicitní didaktice hodně záleží na efektivitě učitele. Ovlivňuje to totiž vzdělání všech žáků - i těch slabších. Na první pohled se může zdát, že se jedná o frontální nebo též tradiční způsob výuky. Jak později uvidíme, oproti školství (nejen) v ČR jsou zde rozdíly.
Ve videu s lektorem Pavlem Bobkem se dozvíte nejen jak vypadá hodina vedená explicitně, ale i na jakém principu funguje. Pojďme si společně projít jednotlivé fáze hodiny.
Prvním bodem naší cesty explicitní hodinou je jasně stanovený cíl hodiny. Co nejpřesněji definované, čeho chceme tu hodinu dosáhnout. V explicitní didaktice postupujeme po malých krůčcích k velkému vědění. Takže cílem naší hodiny může být třeba to, aby žáci rozpoznali metaforu ve větě. Mnoho z nás si řekne, že je to přece jednoduché a že by si z hodiny mohli odnést více informací. V explicitní didaktice ovšem nejde o kvantitu učiva, ale o to, aby si jej žáci zapamatovali, aby plně učivu porozuměli.
Hodina u klasických předmětů - matematika, rodný jazyk aj.- trvá 45 minut. Žáků je do 30, stejně jako u nás. Ve třídě jsou i žáci se speciálními vzdělávacími potřebami. V případě, že většina žáků (80 - 85 %) látku chápe, může se učitel věnovat těm, kteří látku zcela nepochopili. V případě, že se to nestihne v hodině, jsou žáci posláni po hodině na 10 minutovou intervenci za asistenty pedagogů.
Dalším bodem, kdy už stojíme za katedrou a chystáme se vyložit učivo žákům, je nezačínat hodinu evokací. Prostě a jednoduše nenásleduje otázka “co si představíte, když se řekne..”. Tím dáváme sice prostor pro rozvoj myšlení, ale každý žák si pod tím představí něco jiného nebo taky nic, a je to zbytečné rozptylování od cíle hodiny. Hodinu začínáme reaktivací znalostí, které už by žáci měli mít.
Teď nastávají 4 fáze hodiny:
- fáze - “ já dělám” - -> myšleno “ já učitel” - Fáze trvá přibližně 5 - 7 minut, kdy učitel je centrem dění. Vysvětlujeme žákům učivo a ukazujeme jim svoje myšlení.
- fáze - “my děláme” - -> učitel se žáky dohromady - Fáze trvá přibližně 10 minut či více, dle potřeby. To, co doteď dělal učitel,teď dělají i žáci. Učitel jim krok po kroku předává zodpovědnost za jejich práci. Když žáci pochopí, co se po nich chce a jak to mají dělat, nastává fáze 3.
- fáze - “vy děláte” - -> žáci pracují samostatně - Problém, který původně řešil učitel sám, jsou teď schopni žáci řešit sami. Slabším žákům dává podpůrné prostředky - otázky, nápovědy aj. -, aby žáci byli schopni problém vyřešit, a silnějším žákům dává úkoly vedoucí do hloubky probírané látky nebo k jejímu procvičování. Nezadává jim novou látku, protože by byli napřed před slabšími a ti by poté zaostávali ještě víc.
- fáze - závěr hodiny - V této poslední fázi učitel zjišťuje, do jaké míry žáci daný problém pochopili a zvládli. Děje se tak na základě velmi stručné a jasné otázky. Ať už formou odpovědi “a,b,c”, kdy jedna je pravdivá, druhá je něco mezi a třetí značí, že žák látku nepochopil. Je to důležité pro přípravu další hodiny. Případně jsou žáci dále odesláni k asistentům pedagoga na zhruba 10 minutovou intervenci.
Co je důležité vědět?
Pro explicitní výuku potřebujeme pochopit, jak funguje mozek. Protože na tom celá tato didaktika stojí.
Rozdělíme si učitele a žáky na dvě skupiny. Učitelé spadají do skupiny expertů a žáci do skupiny nováčků. Mozek experta NENÍ stejný jako mozek nováčka. Mozku experta člověk dosáhne až na vyšším stupni vysokoškolského vzdělání.
Mozek experta: klíčovou součástí je to, že má v dlouhodobé paměti uloženo mnoho znalostí, které jsou mezi sebou propojeny - je mu to velkou oporou při přemýšlení a řešení velmi komplexního problému.
Mozek nováčků: Dlouhodobá paměť je zde zatím omezená. Většina věcí, které žák vnímá, prochází skrz pracovní paměť, jež je velmi omezená a naším úkolem je dostat ty znalosti, dovednosti, návyky a další z pracovní paměti do paměti dlouhodobé. Tím budujeme síť a propojujeme informace mezi sebou. Tím, že všechno děláme po krůčcích a postupně, zamezujeme tomu, aby došlo ke “kognitivnímu přetížení”. To znamená, že žák je postaven před velmi komplexní problém, který v tuto chvíli nevyřeší dostatečně kvalitně, protože nemá dostatek informací. Výsledkem tohoto přetížení je nedbalá práce. Lépe si to asi představíme na příkladu.
Je to jako napsat nějakou práci v cizím jazyce, kterému nerozumíme. Pro někoho to může být ruština, pro někoho holandština a další. Problém máme už jen s tím, že neznáme slovíčka, v ruštině neznáme písmena, neznáme skladbu vět. A přesně takhle se cítí naši žáci. Co z tohoto úkolu může vzniknout?
Proč využívat responzivní výuku?
Responzivní výuka staví na neustálém povědomí o tom, jak se našim žákům daří, ať už jednotlivě či jako celku. Když víme, jak na tom žáci jsou, stane se naše výuka efektivnější. Lépe si přichystáme další hodinu, lépe reagujeme na potřeby žáků.
Co jsou to rutiny a proč je dobré je využívat?
Význam slova rutina všichni známe a většina z nás nemá stereotypy ráda. Nicméně ve třídě jsou to podpůrné činnosti, které nám pomáhají k tomu, aby třída lépe fungovala. Například máme se třídou smluvené znamení: když vytleskám rytmus, žáci ho zopakují a ztiší se. Nebo jen zvednu ruku. Tuto rutinu můžeme využít třeba ve třetí fázi, kdy žáci pracují samostatně a my potřebujeme získat jejich pozornost. Když děti získají tento a další návyky, jak se ve škole chovat, jak fungovat ve třídě, ulehčíme tím práci sobě - nemusíme děti překřikovat, čekat až se sami ztiší, neustále vysvětlovat, že když se hlásí o slovo, mají mít ruku zvednutou a neležet na lavici. Tím pádem mají víc času soustředit se na to, proč do školy chodí - na učení.
Více informací už vám sdělí lektor Pavel Bobek přímo ve videu.
