Online výuka, která nečekaně započala na jaře, s sebou přinesla nemalé výzvy. Málokterá základní škola byla na tento typ výuka dostatečně připravena ze své vlastní iniciativy. A nejenom školy, ale i domácnosti – jak žáci, tak jejich rodiče.  

Většina škol se po vyřešení technické, organizační a komunikační stránky domnívala, že je krize zažehnána a výuka může být bez větších potíží zahájena. Během samotných vyučovacích hodin a feedbacků od žáků se však učitelé dozvěděli surovou realitu. Někteří žáci neměli svůj vlastní počítač či počítač obecně (díky čemuž se nemohli pravidelně zúčastnit vyučovacích hodin či plnit včas úkoly). Někteří nemají vlastní pokoj, tedy soukromí, které by k úspěšnému učení se a plnění úkolů potřebovali. Sdílený pokojíček se sourozenci je aspektem, který není v českých domácnostech něčím neobvyklým. Učitelé si během online výuky začali uvědomovat, že jistá individualita vůči konkrétním žákům, ale i vyučované látce, je a bude něčím, co se bude muset vzít v potaz a že dle těchto podmínek bude nezbytné upravit výuku tak, aby byla ušita na míru. 

O dnešní generaci můžeme říci, že se s technologiemi v rukách vyloženě rodí. První pohled rodiče na své vlastní dítě probíhá přes obrazovku telefonu. Za pár chvil koluje fotografie novorozeného potomka po sociálních sítích. Málokteré dítě nepřišlo do styku s mobilním telefonem, notebookem, televizí, herní konzolí či internetem později, než by nad těmito vymoženostmi dokázalo samo uvažovat. A i přesto, že v tomto technologickém pokroku děti začínají vyrůstat, je implementace technologií do výuky a online výuka v České republice opravdu v plenkách, nemluvě o financování a postavení školství jako celku. Pro děti, ale i pro učitele, bylo donedávna skloubení klasické výuky a moderních technologií opravdové sci-fi. Lidově bychom mohli konstatovat, že je to nezvyk – nezvyk nevyjít z domu, nedojít či nedojet do školy, nesetkat se se spolužáky či kolegy kantory, nejít na společný oběd. Pro někoho život snů, pro někoho uvěznění mezi čtyřmi stěnami. 

Téma jarní distanční výuky již bylo rozebíráno v jednom z našich webinářů, konkrétně v 32. online setkání nesoucí název Ohlédnutí za jarní online výukou (ponaučení a výzvy). Učitelé při tomto online webináři sdíleli mezi sebou osobní zkušenosti. Vznesli jak pozitivní, tak negativní aspekty online výuky, své zkušenosti s implementací online výuky na škole, kde učí. Přiblížili, jak probíhalo organizování a prioritizování výuky a osnov, shrnuli celkový přístup k výuce, domácím úkolům či využívání online aplikací. Učitelé v závěru došli ke stanovisku, že vyhlášení nouzového stavu bylo opravdu šokující a přineslo těžké chvíle, na které byli stěží připraveni. 

Ať už pro dospělého člověka či pro dítě je tato dávka nařízeného „asociálna“ ve spojitosti s velkou neznámou ohledně budoucího života, zdraví, schopnosti zacházet s technologiemi či předáním kvalitních znalostí enormní dávkou stresu a strachu. S jistou mírou radosti se dá však konstatovat, že se prvotní zkušební doba osvědčila. S jakoukoliv další řízenou či neřízenou izolací by se nyní mělo české školství popasovat mnohokrát lépe, než tomu bylo v polovině března. Můžeme i doufat, že z tohoto těžkého období plného strachu a nejistot vytěžíme pokrok pro budoucnost školství, jež se touto nečekanou situací nastartovalo.